Film inspirovaný skutečnými životními osudy Stevena Russella (Jim Carrey), notorického podvodníka. A homosexuála.
Především: Film nemá naprosto nic společného s cigaretami. Russellův milenec (Ewan McGregor) se shodou okolností opravdu jmenoval Phillip Morris. Zato má tento film hodně společného s kouřením.
Hlavní hrdina i jeho milenec jsou totiž homosexuálové a film je na tom do značné míry postaven.
Což mi připadá poněkud zvláštní.
Tvůrci nám každou chvíli nabídnou nějakou scénku, ve které se hlavní hrdinové projevují velmi homosexuálně, chtělo by se mi říct až přehnaně stereotypně homosexuálně. Nejednou například uvidíme gay sex - není to natočeno přímo pornostylem, ale je to odvážnější než cokoliv, co jsme kdy viděli v mainstreamových filmech. Zato něco podobného vidíme v každém druhém filmu Jeuneta a Cara. A není příliš divu, protože I Love You Phillip Morris je ultranezávislá evropská produkce a je s podivem, jak se pro ni podařilo získat dvě hollywoodské hvězdy. I Love You Phillip Morris totiž ani v nejmenším nepřipomíná hollywoodské komedie (ať už gay nebo straight), ale spíš něco z nezávislých evropských luhů a hájů, konkrétně něco jako kdyby se Gus van Sant rozhodl natočit "nezávaznou řachandu" - což asi není náhoda, protože měl původně tento film režírovat.
Ale zpět k tomu, proč mi to připadá zvláštní. Tvůrci určitě budou tvrdit, že jejich film bojuje za práva homosexuálů a za větší otevřenost. Je bez debaty, že američtí distributoři jsou kokoti, protože je pro ně tento film "příliš gay". Uniká mi ale důvod toho, proč do filmu opakovaně vkládat homoscény jako z Bruna jen proto, že jeho hlavní hrdinové jsou homosexuálové. Když je film o heterosexuálech, není to přece důvod k tomu, aby v něm každou chvíli byl explicitní, rádoby šokující záběr na heterosex, masáž nebo francouzák. Kdežto když jde o gaye, tak ano...? Jako kdyby tvůrci říkali "Náš film je zajímavější než ostatní, protože ti hrdinové jsou homosexuálové!" To mi přijde celkově homofobnější než Když si Chuck bral Larryho...
Raději ještě jednou jinými slovy: Nemám nic proti scénám, které v tomto filmu jsou. Ale nevidím důvod toho, proč tam jsou, stejně jako by mi bylo divné, kdybych v nepornografickém filmu o heterosexuálním páru viděl každých pár vteřin nějakou jejich rádobyšokující intimnost. Mají tyhle scény snad v divácích vzbudit homofobii a následný stud z té homofobie?
Každopádně, dosti o homozáležitostech. Když si je odmyslíte, tak vám zůstane velmi chaotická historka o notorickém podvodníčkovi, ve které v bleskurychlém tempu vidíte některé z mnoha podvodů, kterých se kdy dopustil. Nemáte šanci se moc orientovat v tom, který rok nebo měsíc se právě píše, jestli zrovna seděl týden nebo pět let a jak vlastně ten podvod provedl. Výše umístěný trailer vlastně velice věrně kopíruje chaotickou strukturu filmu, včetně toho, že končí stejným záběrem jako film samotný.
Prostě: Steven Russell byl podvodník a byl gay. O tom je tento film. Podobných nezávislých, ne příliš dobře řemeslně zvládnutých filmečků, vzniká ročně spousta, ale málokteré z nich se dostanou do našich kin. A v málokterých z nich hrají hollywoodské superhvězdy. Proto je zajímavé tento film vidět, stejně jako je zajímavé dívat se na dvouhlavé tele nebo hromadnou dopravní nehodu.
P.S: Jedna úplně nesouvisející fotomontáž (kterou jsem navíc nedělal já, nýbrž "anonym").
17.3.10
Mega Retro FFFilm!
Sakra, to to letí...
Pokud kliknete sem a správně si přepnete kódování češtiny (na ISO-8859-2), můžete si přečíst FFFilmy z let 1998 až 2002. Nejsou vidět obrázky a komentáře, naprostá většina odkazů už samozřejmě nefunguje, ale texty tam pořád jsou.
Z dnešního hlediska je tam ledacos vtipného.
P.S: To nejsou nejstarší napsané FFFilmy. Ty nejstarší vycházely na Neviditelném psu a asi už nejsou k nalezení.
Pokud kliknete sem a správně si přepnete kódování češtiny (na ISO-8859-2), můžete si přečíst FFFilmy z let 1998 až 2002. Nejsou vidět obrázky a komentáře, naprostá většina odkazů už samozřejmě nefunguje, ale texty tam pořád jsou.
Z dnešního hlediska je tam ledacos vtipného.
P.S: To nejsou nejstarší napsané FFFilmy. Ty nejstarší vycházely na Neviditelném psu a asi už nejsou k nalezení.
Recenze: Nezapomeň na mě [Remember me] - 40%
Tyler (Robert Pattinson) žije v New Yorku v malém nuzném bytečku, i když má superbohatého otce (Pierce Brosnan), kterého víceméně nesnáší. Stejně jako ostatní členy své rodiny - s výjimkou malé sestřičky.
Jednou v noci se úplně náhodou připlete do jakési pouliční rvačky, načež vyjede na objevivšího se policajta (Chris Cooper), načež ho tento policajt zmlátí.
Tylerův spolubydlící náhodou zjistí, že policajtova dcera chodí do stejné školy jako oni, a přesvědčí Tylera (po kterém jedou všechna děvčata, protože je emo, nezávislý, zadumaný a cituje Gándhího), aby ji svedl, pak jí zlomil srdce a tím se pomstil tomu policajtovi. Tyler se s ní skutečně seznámí, ale pak se do ní doopravdy zamiluje.
Nedělá mi nejmenší problém dělat si legraci z Roberta Pattinsona, ale po tomto filmu musím unzat, že není špatný herec. Totéž platí o většině ostatních v Nezapomeň na mě.
Nejsou špatní herci, ale bojují s velmi sabým scénářem. Například hrdinův spolubydlící má být "roztomilý roztržitý cool magor", ale je od první sekundy na zabití. A sám Pattinson hraje postavu, která je strašlivým způsobem nesympatická (ne proto, že by neuměl hrát, ale proto, že je tak napsaná). Tihle rozervaní pseudointeluktálové mě vždycky hrozně iritovali, protože vždycky sbalili víc holek než já, přestože smrděli mnohem víc než já.
Mnohem větší problém scénáře je ale v tom, že se ve filmu neděje nic zajímavého, natož originálního. Kromě výše zmíněné zápletky se dozvíme také to, že Tylerova sestřička je šikanována spolužačkami a má výtvarný talent, že policajtova manželka byla před 10 lety zavražděna, že Tylerův spolubydlící spal s eskymačkou... No a co??? Ano, takovéhle nějaké věci se asi opravdovým lidem dějí (pokud pominu ten imbecilní nápad "sbalit něčí dceru abych se mu pomstil"), ale filmy se o tom většinou nenatáčejí. Filmy se natáčejí o nějakých příbězích, které se někomu dějí. Nezapomeň na mě obsahuje velmi triviální minipříběh a kolem něho je nalepeno spousta scén, které často jsou slušně zahrané a zrežírované (například hádka Tylera s otcem), ale většina z nich by se dala z filmu vystřihnout, aniž by se tím jakkoliv změnil jeho příběh nebo emocionální působivost. Tyler je fracek, má nějaké ty (nijak zásadní) problémy, pak trochu přestane být fracek a některé z těch problémů se plus - mínus vyřeší, některé samy od sebe...
Mladá čtenářky jistě zaujme, že v tomto filmu, na rozdíl od jiných, Pattinson hulí a souloží (jednou), ale pro všechny ostatní je to ztráta času. Nikoliv urážka inteligence nebo vkusu, jen ztráta času.
P.S: Náhodou jsem objevil tohle a není to fotomontáž!
Oukej...
Všechno, co jsem napsal výše, se týká úvodních devadesáti pěti procent tohoto filmu. Posledních pět minut je totiž úplně jiné kafe. Distributor žádal novináře, aby o závěru filmu laskavě nepsali, ale já se cítím povinován o něm napsat, protože je to to jediné, čím je film zajímavý.
Upozorňuji, že závěrečná pointa filmu nijak nemění jeho vyznění nebo kvalitu. Nejde o nic, co byste mohli během filmu odhalit, ať budete jakkoliv pozorní, a co by jakkoliv zlepšilo nebo zhoršilo váš zážitek z toho, co se dělo předtím. Ani bych tudíž neříkal, že jde o "zvrat", protože se tím nic "nezvrátí". Ale pokud se o tomto filmu bude mluvit déle než měsíc po premiéře, bude to výhradně kvůli jeho posledním pěti minutám a kvůli tomu, koho a proč pro rány boží napadlo dodělat do filmu tento konec a čeho si myslel, že tím dosáhne.
Následují SPOILERY!!! - SPOILERY!!! - SPOILERY!!! až do konce článku (a je pravděpodobné, že budou i v diskusi pod článkem)
Na konci filmu se Taylor jakž - takž udobří s otcem a čeká na něj ráno v jeho luxusní kanceláři. Kouká se z okna a řekne sekretářce něco jako "dneska bude krásný den". Mezitím jeho sestřička sedí ve škole a paní učitelka píše na tabuli dnešní datum: "11. září 2001". Střih zpět na Taylora, kamera odjíždá od jeho obličeje skrz sklo, a my vidíme, že stojí v kanceláři u vrcholu World Trade Center...
Ještě bych byl ochoten akceptovat, kdyby v tuto chvíli film skončil - byla by to taková přijatelná superironická tečka za Taylorovým osudem - byť zcela zbytečná.
Následuje ale ještě několik minut dojemné montáže, při které vidíme, jak je Taylorova rodina zmatená spolu s ostatními newyorčany, pak vidíme jak mu všichni nosí kytky na hrob a jak se jeho smrtí utužila jejich vzájemná americká láska. A do toho Taylorův monolog o smyslu života a lásky. Jako měla Chůva v akci opravdu neuctivé úvodní titulky, tento film má opravdu neuctivý závěr. To ho nemohlo například srazit auto?
A navíc teď musím připsat pár bonusových bodu Bin Ládinovi za to, že zbavil svět Edwarda Cullena...
Jednou v noci se úplně náhodou připlete do jakési pouliční rvačky, načež vyjede na objevivšího se policajta (Chris Cooper), načež ho tento policajt zmlátí.
Tylerův spolubydlící náhodou zjistí, že policajtova dcera chodí do stejné školy jako oni, a přesvědčí Tylera (po kterém jedou všechna děvčata, protože je emo, nezávislý, zadumaný a cituje Gándhího), aby ji svedl, pak jí zlomil srdce a tím se pomstil tomu policajtovi. Tyler se s ní skutečně seznámí, ale pak se do ní doopravdy zamiluje.
Nedělá mi nejmenší problém dělat si legraci z Roberta Pattinsona, ale po tomto filmu musím unzat, že není špatný herec. Totéž platí o většině ostatních v Nezapomeň na mě.
Nejsou špatní herci, ale bojují s velmi sabým scénářem. Například hrdinův spolubydlící má být "roztomilý roztržitý cool magor", ale je od první sekundy na zabití. A sám Pattinson hraje postavu, která je strašlivým způsobem nesympatická (ne proto, že by neuměl hrát, ale proto, že je tak napsaná). Tihle rozervaní pseudointeluktálové mě vždycky hrozně iritovali, protože vždycky sbalili víc holek než já, přestože smrděli mnohem víc než já.
Mnohem větší problém scénáře je ale v tom, že se ve filmu neděje nic zajímavého, natož originálního. Kromě výše zmíněné zápletky se dozvíme také to, že Tylerova sestřička je šikanována spolužačkami a má výtvarný talent, že policajtova manželka byla před 10 lety zavražděna, že Tylerův spolubydlící spal s eskymačkou... No a co??? Ano, takovéhle nějaké věci se asi opravdovým lidem dějí (pokud pominu ten imbecilní nápad "sbalit něčí dceru abych se mu pomstil"), ale filmy se o tom většinou nenatáčejí. Filmy se natáčejí o nějakých příbězích, které se někomu dějí. Nezapomeň na mě obsahuje velmi triviální minipříběh a kolem něho je nalepeno spousta scén, které často jsou slušně zahrané a zrežírované (například hádka Tylera s otcem), ale většina z nich by se dala z filmu vystřihnout, aniž by se tím jakkoliv změnil jeho příběh nebo emocionální působivost. Tyler je fracek, má nějaké ty (nijak zásadní) problémy, pak trochu přestane být fracek a některé z těch problémů se plus - mínus vyřeší, některé samy od sebe...
Mladá čtenářky jistě zaujme, že v tomto filmu, na rozdíl od jiných, Pattinson hulí a souloží (jednou), ale pro všechny ostatní je to ztráta času. Nikoliv urážka inteligence nebo vkusu, jen ztráta času.
P.S: Náhodou jsem objevil tohle a není to fotomontáž!
Oukej...
Všechno, co jsem napsal výše, se týká úvodních devadesáti pěti procent tohoto filmu. Posledních pět minut je totiž úplně jiné kafe. Distributor žádal novináře, aby o závěru filmu laskavě nepsali, ale já se cítím povinován o něm napsat, protože je to to jediné, čím je film zajímavý.
Upozorňuji, že závěrečná pointa filmu nijak nemění jeho vyznění nebo kvalitu. Nejde o nic, co byste mohli během filmu odhalit, ať budete jakkoliv pozorní, a co by jakkoliv zlepšilo nebo zhoršilo váš zážitek z toho, co se dělo předtím. Ani bych tudíž neříkal, že jde o "zvrat", protože se tím nic "nezvrátí". Ale pokud se o tomto filmu bude mluvit déle než měsíc po premiéře, bude to výhradně kvůli jeho posledním pěti minutám a kvůli tomu, koho a proč pro rány boží napadlo dodělat do filmu tento konec a čeho si myslel, že tím dosáhne.
Následují SPOILERY!!! - SPOILERY!!! - SPOILERY!!! až do konce článku (a je pravděpodobné, že budou i v diskusi pod článkem)
Na konci filmu se Taylor jakž - takž udobří s otcem a čeká na něj ráno v jeho luxusní kanceláři. Kouká se z okna a řekne sekretářce něco jako "dneska bude krásný den". Mezitím jeho sestřička sedí ve škole a paní učitelka píše na tabuli dnešní datum: "11. září 2001". Střih zpět na Taylora, kamera odjíždá od jeho obličeje skrz sklo, a my vidíme, že stojí v kanceláři u vrcholu World Trade Center...
Ještě bych byl ochoten akceptovat, kdyby v tuto chvíli film skončil - byla by to taková přijatelná superironická tečka za Taylorovým osudem - byť zcela zbytečná.
Následuje ale ještě několik minut dojemné montáže, při které vidíme, jak je Taylorova rodina zmatená spolu s ostatními newyorčany, pak vidíme jak mu všichni nosí kytky na hrob a jak se jeho smrtí utužila jejich vzájemná americká láska. A do toho Taylorův monolog o smyslu života a lásky. Jako měla Chůva v akci opravdu neuctivé úvodní titulky, tento film má opravdu neuctivý závěr. To ho nemohlo například srazit auto?
A navíc teď musím připsat pár bonusových bodu Bin Ládinovi za to, že zbavil svět Edwarda Cullena...
15.3.10
Recenze: Chůva v akci [The Spy Next Door] - 20%
Jackie Chan hraje elitního špiona, který chce jít do důchodu, zamiloval se do sousedky a musí jí hlídat její tři děti, když odjíždí pryč. A do toho zlí agenti. A humor... :(
Tento film je především velmi smutnou podívanou pro každého fanouška Jackieho Chana. Jackie už je starý, znatelně sešlý a ve spoustě akčních scén mu pomáhají (špatné) triky! Vrcholem ale je to, že při úvodních titulcích vidíme jakoby "průřez špionážní kariérou hlavního hrdiny", což je sestřih nejlepších scén ze starých Jackieho filmů! To mi přijde pouze neznatelně taktnější, než ho zabít, pak znásilnit a pak se mu vysrat na hrob.
V závěrečných titulcích se tentokrát nedočkáme nepodařených akčních záběrů, nýbrž záběrů, ve kterých má Jackie problém s angličtinou. Symptomatické...
Jinak se film nese stoprocentně v duchu pecek jako Mr. Nanny nebo Pacifier, s málo akčními scénami a neuvěřitelně trapnými vtipy, založenými na tom, že malé děti nemají hrdinu rády, že padouši mají legrační ruský přízvuk, a že skončí stejně jako padouši v Sám doma.
Jedna z drobných zajímavostí spočívá v tom, že scenáristé zřejmě byli nějací starší lidé, protože jim připadalo normální, že současní žáci základní školy jsou fanoušky Iggyho Popa a nechápali rozdíl mezi "počítačovým virem", "MP3 souborem" a "internetovým serverem".
Mimochodem, hrdina se jmenuje "Bob Ho". Už se smějete?
Chůva v akci je přesně ten nejhorší druh blbého filmu, který je dostatečně drahý a jeho tvůrci jsou dostatečně profesionální na to, aby nebyl nechtěně směšný. Ale přitom rozhodně není chtěně směšný. Jde o jeden z mála filmů, při kterém jsem před koncem rezignoval, vytáhl telefon a začal si cosi vyřizovat, aniž by to jakkoliv ovlivnilo můj divácký zážitek.
P.S: Zdá se, že i tvůrci českého dabingu rezignovali a některé hůře přeložitelné slovní hříčky a idiomy prostě nepřeložili nebo přeložili doslova. Například "If I told you have a beautiful body, would you hold it against me?" -> "Kdybych ti řekl, že máš krásné tělo, měla bys mi to za zlé?". A samozřejmě zmizel veškerý humor, spočívající v tom, že Jackie neumí moc anglicky. V dabingu mluví perfektně česky, jen občas použije (pořád v perfektní češtině) nesmyslný idiom.
Tento film je především velmi smutnou podívanou pro každého fanouška Jackieho Chana. Jackie už je starý, znatelně sešlý a ve spoustě akčních scén mu pomáhají (špatné) triky! Vrcholem ale je to, že při úvodních titulcích vidíme jakoby "průřez špionážní kariérou hlavního hrdiny", což je sestřih nejlepších scén ze starých Jackieho filmů! To mi přijde pouze neznatelně taktnější, než ho zabít, pak znásilnit a pak se mu vysrat na hrob.
V závěrečných titulcích se tentokrát nedočkáme nepodařených akčních záběrů, nýbrž záběrů, ve kterých má Jackie problém s angličtinou. Symptomatické...
Jinak se film nese stoprocentně v duchu pecek jako Mr. Nanny nebo Pacifier, s málo akčními scénami a neuvěřitelně trapnými vtipy, založenými na tom, že malé děti nemají hrdinu rády, že padouši mají legrační ruský přízvuk, a že skončí stejně jako padouši v Sám doma.
Jedna z drobných zajímavostí spočívá v tom, že scenáristé zřejmě byli nějací starší lidé, protože jim připadalo normální, že současní žáci základní školy jsou fanoušky Iggyho Popa a nechápali rozdíl mezi "počítačovým virem", "MP3 souborem" a "internetovým serverem".
Mimochodem, hrdina se jmenuje "Bob Ho". Už se smějete?
Chůva v akci je přesně ten nejhorší druh blbého filmu, který je dostatečně drahý a jeho tvůrci jsou dostatečně profesionální na to, aby nebyl nechtěně směšný. Ale přitom rozhodně není chtěně směšný. Jde o jeden z mála filmů, při kterém jsem před koncem rezignoval, vytáhl telefon a začal si cosi vyřizovat, aniž by to jakkoliv ovlivnilo můj divácký zážitek.
P.S: Zdá se, že i tvůrci českého dabingu rezignovali a některé hůře přeložitelné slovní hříčky a idiomy prostě nepřeložili nebo přeložili doslova. Například "If I told you have a beautiful body, would you hold it against me?" -> "Kdybych ti řekl, že máš krásné tělo, měla bys mi to za zlé?". A samozřejmě zmizel veškerý humor, spočívající v tom, že Jackie neumí moc anglicky. V dabingu mluví perfektně česky, jen občas použije (pořád v perfektní češtině) nesmyslný idiom.
14.3.10
Recenze: Ženy v pokušení - 50%
(Oficiální text distributora) Čtyřicátnice Helena, uznávaná odbornice na manželské problémy jednoho dne zjišťuje, že se dostala do situace, jaké řeší se svými pacienty. Její doposud milující a milovaný manžel je přistižen in flagranti s mladší ženou a Helena brzy bezradně stojí na prahu nového života. Dvacetiletá dcera Laura chce být matce oporou, zároveň se však potýká s nástrahami vlastní první opravdové lásky. Pomocnou ruku nabízí k Helenině zděšení i matka Vilma, bývalá herečka, která na všechny situace aplikuje svéráznou školu života. Výstřední dáma má zaručený recept: nahradit nepořádného chlapa, chlapem pořádným. Zdá se to neřešitelné, ale k překvapení Heleny i Laury muži, s nimiž stojí za to se vrhnout po hlavě do milostného dobrodružství tu stále ještě jsou. A tři docela rozdílné ženy zjišťují, jak moc jsou si podobné a pokud se má něco vyřešit, chce to nadhled, humor a neztrácet hlavu ani naději.
Nový film Jiřího Vejdělka (Účastníci zájezdu, Roming) má odvážný námět. Neezdráhal bych se dokonce říct "sofistikovaný námět". Také v něm hrají povětšinou kvalitní herci. Bohužel, se scénářem je to horší a s režií úplně nejhorší. Ale popořádku:
Svými zvraty se Ženy v pokušení řadí mezi hodně hořké komedie, které vlastně ani nejsou komediemi. To, co se jejich hrdinům (a především hrdinkám) děje, to by v reálném životě většinou nebylo k smíchu ani trochu. A je to značně originální a bořící nejedno tabu. Příkladem filmu s podobně seriózním a netradičním námětem, který se podařilo navzdory tomu natočit s humorem, je například Americká krása.
Na rozdíl od Americké krásy se ale u Žen v pokušení cosi zásadního zvrtlo cestou od námětu přes scénář k hotovému filmu. Původně jsem si myslel, že námětem je nějaký kvalitní oceňovaný román a že ho pouze režisér a scenárista zprznili. Kupodivu ne. Jiří Vejdělek je režisérem i scenáristou a námět je jeho původní!
Jak už jsem psal, převedení tohoto námětu do fungujícího filmu vyžadovalo velmi obezřetný přístup a neustálé balancování na hraně mezi dramatem a parodií. Bohužel, Jiří Vejdělek není Sam Mendes a každou chvíli sklouzne do nějakého jiného "bezpečného žánru" a v něm pak několik minut jede, aniž by se zajímal o to, jak to bude souviset s předchozími a následujícími scénami. Takže je to občas tuctový sitcomový humor, občas černá komedie, občas seriózní zamyšlení, ale každou chvíli jako z úplně jiného filmu a bez vysvětlení proč postavy tak divoce mění své chování a názory - jako kdyby všechny ženské musely za každou cenu aspoň vyzkoušet všechny chlapy, kteří ve filmu vystupují.
Herečky mi byly zprvu velmi sympatické, ale s přibývajícími dalšími a dalšími minutami (film má dvě hodiny) jsem se čím dále tím více těšil na konec a některé postavy mi začaly značně lézt na nervy - nejvíce rozjuchaná babička, která každý dialog za každou cenu pointuje nějakou narážkou na sex či promiskuitu, což od poloviny filmu značně ztrácí vtipnost.
Něco podobného se mnou udělala hudba Jana P. Muchowa, která (aspoň v mých uších) zněla jako kdyby si někdo "jen tak ambientně brnkal", bez souvislosti s tím jak si brnkal před chvílí, a ve scénách, které měla táhnout, mě čím dál víc otravovala.
V Ženách v pokušení nejsou téměř žádné scény, ze kterých by mi bylo vyloženě trapně. A to je vlastně vzhledem k extrémní náročnosti námětu docela velká pochvala. Moc rád bych viděl, co by s takovou látkou udělal opravdu geniální režisér, který by jejím divokým zákrutám dokázal dát nějaký řád a soudržnost.
Nový film Jiřího Vejdělka (Účastníci zájezdu, Roming) má odvážný námět. Neezdráhal bych se dokonce říct "sofistikovaný námět". Také v něm hrají povětšinou kvalitní herci. Bohužel, se scénářem je to horší a s režií úplně nejhorší. Ale popořádku:
Svými zvraty se Ženy v pokušení řadí mezi hodně hořké komedie, které vlastně ani nejsou komediemi. To, co se jejich hrdinům (a především hrdinkám) děje, to by v reálném životě většinou nebylo k smíchu ani trochu. A je to značně originální a bořící nejedno tabu. Příkladem filmu s podobně seriózním a netradičním námětem, který se podařilo navzdory tomu natočit s humorem, je například Americká krása.
Na rozdíl od Americké krásy se ale u Žen v pokušení cosi zásadního zvrtlo cestou od námětu přes scénář k hotovému filmu. Původně jsem si myslel, že námětem je nějaký kvalitní oceňovaný román a že ho pouze režisér a scenárista zprznili. Kupodivu ne. Jiří Vejdělek je režisérem i scenáristou a námět je jeho původní!
Jak už jsem psal, převedení tohoto námětu do fungujícího filmu vyžadovalo velmi obezřetný přístup a neustálé balancování na hraně mezi dramatem a parodií. Bohužel, Jiří Vejdělek není Sam Mendes a každou chvíli sklouzne do nějakého jiného "bezpečného žánru" a v něm pak několik minut jede, aniž by se zajímal o to, jak to bude souviset s předchozími a následujícími scénami. Takže je to občas tuctový sitcomový humor, občas černá komedie, občas seriózní zamyšlení, ale každou chvíli jako z úplně jiného filmu a bez vysvětlení proč postavy tak divoce mění své chování a názory - jako kdyby všechny ženské musely za každou cenu aspoň vyzkoušet všechny chlapy, kteří ve filmu vystupují.
Herečky mi byly zprvu velmi sympatické, ale s přibývajícími dalšími a dalšími minutami (film má dvě hodiny) jsem se čím dále tím více těšil na konec a některé postavy mi začaly značně lézt na nervy - nejvíce rozjuchaná babička, která každý dialog za každou cenu pointuje nějakou narážkou na sex či promiskuitu, což od poloviny filmu značně ztrácí vtipnost.
Něco podobného se mnou udělala hudba Jana P. Muchowa, která (aspoň v mých uších) zněla jako kdyby si někdo "jen tak ambientně brnkal", bez souvislosti s tím jak si brnkal před chvílí, a ve scénách, které měla táhnout, mě čím dál víc otravovala.
V Ženách v pokušení nejsou téměř žádné scény, ze kterých by mi bylo vyloženě trapně. A to je vlastně vzhledem k extrémní náročnosti námětu docela velká pochvala. Moc rád bych viděl, co by s takovou látkou udělal opravdu geniální režisér, který by jejím divokým zákrutám dokázal dát nějaký řád a soudržnost.
13.3.10
Adrien Brody Got No Time To Bleed
První sneak peek (tzn. nikoliv trailer) na Predators. Obsahuje překvapivě poměrně značné spoilery.
12.3.10
Videohry na větvi
Arcade Aid - Víceméně totéž jako předchozí příspěvek, ale s videohrami. Je to virální kampaň k novému Tronovi.
Filmy na větvi
Následující obrázek namaloval Scott Campbell v ránmci propagace festivalu kultovních filmů. Asi jsem hodně přes kultovní filmy, protože většinu jsem jich okamžitě identifikoval, přestože o podobě obličejů nemůže být řeči.
(Klikněte pro velkou verzi)
(Klikněte pro velkou verzi)
10.3.10
Recenze: Svítání [Daybreakers] - 60%
Blízká budoucnost. Většina pozemských obyvatel jsou upíři. Civilizovaní upíři, kteří si přetvořili města ke svým potřebám. Upíři ale potřebují k životu lidskou krev, což je problém, protože lidí je málo. Jsou drženi v "čerpacích stanicích" a zde je jim organizovaně odsávána krev. Je jí ale málo a vypadá to, že krev do měsíce dojde. A když upírům dojde krev, mění se v hnusné veliké netopýry, zabíjející normální upíry. Upíří hematolog Edward Dalton (Ethan Hawke), kterému je (na rozdíl od větišiny ostatních upírů) lidí tak nějak trochu lidsky líto, se snaží vymyslet umělou náhražku za krev, ale zatím marně. Pak se ale zaplete s "povstalci" (lidi, žijící svobodně v divočině), kteří - zdá se - umějí z upíra udělat člověka!
Bratři Spierigovi, kteří mají za sebou laciný horor Undead, natočili tuto o něco málo dražší upírskou podívanou, která má ze začátku velikánský potenciál. Za minimum peněz se jim totiž podařilo velmi slušně vykreslit realisticky fungující upírskou společnost, v níž hlavní upíři - kravaťáci působí opravdu fajnově.
Dočkáme se mnoha labužnických detailů - upíří například nemohou používat zrcadla (protože v nich nejsou vidět), takže když je z nějakého důvodu potřebují, místo nich mají speciální monitory s kamerami. Takových drobností je ve filmu (hlavně ze začátku) hodně a je vidět, že Spierigovi nejsou hloupí. Další příjemná věc je Sam Neill jako zlý megaboss.
Bohužel, jakmile se děj přesune na venkov mezi hrstku lidí, zvrhne se v sérii neoriginálních honiček a stříleček, které nejsou vyloženě špatné, ale jsou nesrovnatelně méně zajímavé, než pohled na kompletní upíří společnost, který nám byl nabízen na začátku. Navíc se objeví několik dalších herců, včetně Willema Dafoea, kteří předvádějí dost strašné výkony, a několik zvratů, které jsou značně předvídatelné až trapné.
Brutálnosti, nechutnosti a slizkosti jsou (v rámci minirozpočtu) také ucházející (film je rozhodně nevhodný pro mládež), ale v dnešní době nijak šokující nebo zapamatováníhodné (pokud jste viděli například jakéhokoliv Bladea). Je pravda, že před 10-15 lety bych z něj byl asi nadšen podstatně víc.
Je nutno ocenit, jak slušně vypadající film se dá natočit za (údajně) pouhých 20 milionů dolarů. Ke klasice má ale Svítání daleko. A rozhodně v tom nejsou jenom peníze.
Bratři Spierigovi, kteří mají za sebou laciný horor Undead, natočili tuto o něco málo dražší upírskou podívanou, která má ze začátku velikánský potenciál. Za minimum peněz se jim totiž podařilo velmi slušně vykreslit realisticky fungující upírskou společnost, v níž hlavní upíři - kravaťáci působí opravdu fajnově.
Dočkáme se mnoha labužnických detailů - upíří například nemohou používat zrcadla (protože v nich nejsou vidět), takže když je z nějakého důvodu potřebují, místo nich mají speciální monitory s kamerami. Takových drobností je ve filmu (hlavně ze začátku) hodně a je vidět, že Spierigovi nejsou hloupí. Další příjemná věc je Sam Neill jako zlý megaboss.
Bohužel, jakmile se děj přesune na venkov mezi hrstku lidí, zvrhne se v sérii neoriginálních honiček a stříleček, které nejsou vyloženě špatné, ale jsou nesrovnatelně méně zajímavé, než pohled na kompletní upíří společnost, který nám byl nabízen na začátku. Navíc se objeví několik dalších herců, včetně Willema Dafoea, kteří předvádějí dost strašné výkony, a několik zvratů, které jsou značně předvídatelné až trapné.
Brutálnosti, nechutnosti a slizkosti jsou (v rámci minirozpočtu) také ucházející (film je rozhodně nevhodný pro mládež), ale v dnešní době nijak šokující nebo zapamatováníhodné (pokud jste viděli například jakéhokoliv Bladea). Je pravda, že před 10-15 lety bych z něj byl asi nadšen podstatně víc.
Je nutno ocenit, jak slušně vypadající film se dá natočit za (údajně) pouhých 20 milionů dolarů. Ke klasice má ale Svítání daleko. A rozhodně v tom nejsou jenom peníze.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Záznamů
