Zoufalci - 70%

Třicetiletá Jitka Rudolfová (celovečerně debutující) natočila současný příběh o šesti třicetiletých, kteří přišli z Jablonce do Prahy, zde se jim nežiji úplně tak, jak by si představovali, a rozhodou se s tím něco dělat - koupit si společně statek na venkově!



V prvních minutách filmu jsem z něj příliš nadšen nebyl a připadalo mi, že se dívám na další typickou story "o hodných českých fajn lidičkách a o tom, jak jsou v prdeli". Hlavní hrdinové byli na začátku představeni, ale došlo k tomu tak stručně, že jsem si ani nepamatoval kolik jich je, natož abych si o nich něco zapamatoval. A jejich hlášky, které měly být "opravdově lidské", nezřídka zněly jako kdyby někdo napsal opravdové lidské citáty na papír a někdo jiný je z toho papíru četl.

Pak se dozvídáme, že všichni hrdinové jsou na tom špatně, a máme s nimi zřejmě soucítit. Tady se sluší podotknout, že lidé se mohou chovat jako kreténi ve 20 stejně jako ve 40, a pokud spolu dva partneři vedou rozhovor, který je slyšet v traileru, tak jsou kreténi oba a zaslouží si, co mají. Takže jsem se mentálně připravil na to, že v nejlepším případě budu mít potěšení z toho, říkat si "dobře jim tak, mají co chtěli".

Musím ale říct, že jsem se v průběhu filmu buď naladil na správnou notu, nebo  se režie i herecké výkony zlepšily a já měl mnohem příznivější pocity, občas téměř hraničící s nadšením. A když se jedna z hrdinek ožrala, nechala dobrovolně znásilnit tatary (nebo co to bylo), a přišla na to až když zjistila, že má kalhotky naruby, neříkal jsem si kupodivu "dobře jí tak".

Opravdu nevím, čím to bylo, ale měl jsem pocit, jako kdyby kvalita režie i hereckých výkonů šla s ubíhajícími minutami stále víc a víc nahoru.

Někdy ve dvou třetinách filmu se hlavní hrdinové sejdou na mejdanu v Jablonci (viz trailer) a dospějí k nápadu, že si koupí statek. No a to, co se děje pak, to popisuji níže v sekci "SPOILER". Rudolfová se v poslední půlhodině filmu pokusila o velice ambiciózní filmařskou kličku a zvládla ji setsakramentsky dobře. Dokonce jsem se poskončení filmu musel ptát kolegů, jestli mi něco zásadního neuniklo a jestli se na plátně opravdu odehrálo to, co se odehrálo, protože něco takového a tak dobře natočeného jsem ve snímku debutantky opravdu nečekal.

Nezbývá mi, než se velice těšit, co dalšího Jitka Rudolfová chystá. Druhá polovina filmu se mi líbila o dost víc, než cokoliv z poslední doby od Hřebejka.

SPOILER SPOILER SPOILER!

Ve druhé polovině filmu se hrdinové rozhodnou koupit statek a poslední přibližně půlhodina pozůstává z toho, že sledujeme jejich radosti a strasti na tomto statku - včetně poměrně složitých podzápletek.

Tato půlhodina dlouhých scén je prokládána krátkými flashbacky z příprav na stěhování, kdy se hrdinové baví o tom, jak co bude na statku fungovat.

A těsně před koncem filmu hrdinové najednou stojí na perónu a chystají se někam odjet vlakem. Záhy vyplyne, že se chystají poprvé vyrazit na statek a že polovina z nich všechno vzdá, nikam nejede a statek nikdy nenavštíví. Takže to, co jsme měli za flashbacky, byl vlastně reálný děj, a to, co jsme měli za scény ze statku, byly pouze květnaté představy hrdinů.  Představy, které se ukázaly být v původní podobě  nesplnitelnými, což je velmi hořce vypointováno ještě telefonátem pod závěrečnými titulky, který definitivně potvrdí, co jsme vlastně na plátně sledovali.